Po Olympiádě jsem se přesunul na týden na Paralympiádu do Whistleru, kde jsem pracoval chvíli ve Whistler Olympic parku, tzn. že jsem měl šanci shlédnout všechny možné běžkařské závody, a pak pár dnů na „Medals plaza“, kde sice nebylo moc práce, zato každý den koncert a předávání medailí – a že jich na Paralympiádě bylo požehnaně (v každém sportu ženy/muži a kategorie sedící/stojící/zrakově postižení). Whistler je pěkná vesnice a údajně největší lyžařský areál v severní Americe, tak jsem neodolal a jeden vysluněný den jsem se vydal lyžovat. Proti evropským areálům Whistler velký rozhodně není, ale určitě převyšuje počet strmých, boulových terénů a možností freeridu, což je opravdu paráda.
-Po Paralympiádě jsem se stavil cestou do Vancouveru ve Squamishi abych okoukl místní
proslulou lezeckou oblast se 600 m vysokým žulovým masivem „Chief“. Následující týden počasí moc nepřálo a tak jsem trávil čas ve Vencouveru plánováním a poznáváním města. Na začátek dubna jsme se dohodli s několika kamarády na výlet na „Sunshine coast“, kam jsme následně vyrazili. Jeli jsme v pěti autem, cesta z Vancouveru je asi na tři hodiny a jede se dvěma trajekty. Sunshine coast je vyhlášená rekreační oblast s horami, jezery, zálivy, turistickými stezkami a údajně lepším počasím než které panuje ve Vancouveru. Původně to vypadalo dost nadějně když po odjezdu z deštivého Vancouveru jsme za mořem zahlédli slunko, ale nakonec nám počasí moc nevycházelo. V plánu jsme měli projít nejobtížnější část „SCT“ (Sunshine coast trail) s vrcholem Troubridge mountain, který je více jak 1300 m nad mořem. Cesta to byla moc hezká, mé první seznámení s místní přírodou a deštným pralesem – všechny stromy parádně porostlé mechy, dole moře, špičky hor zasněžené a v mracích...
Bohužel neexistuje pořádná turistická mapa, protože stezky jsou většinou velmi dobře značené. Dokončení části SCT, kterou jsme šli my, bylo ale plánováno až na léto 2010, takže značení bylo ještě nekompletní a přístřešky, které tam měly být ještě nebyly postavené. My ale měli veškeré vybavení na kempování s sebou, takže nás to nijak nerozhodilo. Horší bylo, že jsme neodhadli nadmořskou výšku našeho prvního tábořiště a na druhý den nás čekalo více převýšení, než jsme předpokládali. Na vršcích byl vidět sníh – mysleli jsme, že to bude jen poprašek, ale od sněhové čáry to ještě bylo určitě 300 výškových metrů nahoru, takže na vrchol jsme produpávali přes půl metru sněhu a rychlost chůze byla pravděpodobně menší než 1 km za hodinu. Na vrcholu jsme zjistili, že sníh na druhé straně spolehlivě zakryl veškeré značení, tak nám nezbývalo nic jiného než se vrátit. Někteří z nás (já) čekali jarní počasí a byli na to patřičně vybaveni, jiní (všichni ostatní) moc dobře vybaveni nebyli a tahali s sebou spoustu zbytečností jako spray proti medvědům, zásoby jídla alespoň na měsíc, stoličku na sezení k ohni, speciální stan na uskladnění batohů nebo filtr na vodu. S vodou je to vtipné, ač si myslím, že je tady téměř nejčistší voda na světě, protože prostě do tří světových stran není tisíce kilometrů žádná civilizace, každý se tu bojí pít vodu z potoků v přírodě a filtruje si to speciálním filtrem nebo tabletkami. Několikrát mi říkali, co můžu chytnout za nemoc, ale já tomu slovu naštěstí nerozumím, tak jsem v klidu. Nakonec jsme tedy seběhli dolů do města a šli spát do pěkného hostelu ve městě Powel river. Na konci našeho výletu konečně začalo jaro a na více jak týden bylo pěkné počasí, což byla paráda.
Pár dnů po výletě jsem znovu vypadl z Vancouveru a odjel s jiným kamarádem do Squamishe za lezením, které je tady úplně parádní. Squamish byl vyhlášen nejlepší městem pro outdoorové sporty v Kanadě („Outdoor capital of Canada“) a možnosti jsou tady neuvěřitelné, tak jsem si říkal, že by nebylo špatné tady zůstat na déle. Ze začátku to vypadalo nadějně – parádní počasí,
lezení, příjemní lidé...
Rozdal jsem několik životopisů a hned mě volali z Home depot (obdoba našeho Bauhausu/Obi) jestli můžu přijít na interview. Interview bylo dost trapné a trochu mě znechutilo, nakonec mi stejně nabídli jen půl úvazku a další týden už počasí moc lezení nepřálo, tak jsem začal vymýšlet jiné plány. Už jsem v Kanadě takovou dobu, že i v osmi librovém pytli rýže, který jsem po příjezdu koupil zbývají poslední dvě porce, a Kanaďany už mám docela prokouknuté, tak to chce zas nějakou změnu. Rozhodl jsem se konečně vyrazit do USA, kde se nejprve přidám ke skupině horolezců ve Smith rocks v Oregonu a pak budu cestovat dále na jih a na východ a pak zase na sever:-). Až ke konci minulého týdne mě volali z dalších dvou obchodů, jestli stále sháním práci, ale já stál za heslem „Climb now, work later“ tak jsem odřekl všechny tři práce a plánuji cesty. Ve čtvrtek po parádním lezení těsně nad mořem při kterém jsme zahlídli i orla mořského jsem tu potkal kluka z Čech s přítelkyní z Austrálie, kteří mi nabídli zůstat v jejich bytě, což jsem s radostí přijal. Když jsem si šel na své tábořiště pro stan, tak jsem konečně potkal medvěda, přestože jsem si celý týden říkal, že tu medvědi tak blízko dálnice a města být nemůžou a spal klidně s jídlem uloženým ve stanu. Setkání to ale bylo milé, všiml jsem si ho, když byl tak deset metrů ode mne a ač jsem porušil všechny bezpečnostní opatření a začal vytahovat foťák, tak mě nechal být - asi neměl moc hlad nebo jsem mu zrovna nevoněl. Fotky ale kvůli tmě moc nevyšly, tak doufám, že zas brzy nějakého potkám.
Zítra odjíždím ze Squamishe a mé následující plány jsou tedy:
tento týden Vancouver a odjezd přes Seattle a Olympii do Smith rocks v Oregonu
2.-8.5. Smith rocks
9.-25.5. California – San Francisco, národní parky Yosemite, Sequoia, Joshua tree, Death valley
25.5.-5.6 Nevada – Las Vegas a legendární Red rocks
5.-15.6. Utah – národní parky Zion, Bryce, Moab
15.-25.6. Colorado – ideálně raftování na Coloradu a skály okolo
a pak přes Wyoming (Yellowstone) a Montanu zpět do Kanady do Rockies (národní parky Jasper, Banff a příležitostně nějaká práce) a na konci Července zpět do Vancouveru a pokud zbude čas, tak výlet na Vancouver island.
10.8. bych měl odlétat, pokud Eyjafjallajökull dovolí, do Mnichova a zavítat rovnou do Švýcarska do Saas Almagellu, kde budu do 27.8. chodit po horách s českými astmatiky a pravděpodobně tam zůstanu trochu déle, tak mě můžete očekávat v Čechách okolo půlky září.
Kdyby měl někdo nějaké tipy co po cestě, cestu do zmíněných oblastí nebo si chtěl udělat výlet začátkem září do Švýcarska, tak samozřejmě dejte vědět. Ještě ale zvažuji jiné alternativy, tak se všechno může úplně změnit.
