Greeley - škola, sport, kultura

Už jsem skoro pět týdnů v Greeley, tak přináším reportáž ze studijního prostředí a z víkendových výletů. Jak to tedy jde ve škole? Sice hodně práce, ale jinak pohoda, škola je pěkná, učitelé příjemní, technické vybavení výborné. Mám zapsané čtyři předměty - systém je tu trochu jak u nás na střední. Buď má předmět hodiny v pondělí, středu a pátek a to po 45 minutách nebo úterý a čtvrtek po 70 minutách. Povinná je stoprocentní docházka, spoustu domácích úkolů a testů a hodně čtení z učebnic. Na jednu stranu si člověk všechno dobře procvičí, na druhou stranu je to jak "u blbejch" - i když té látky je dost, tak se spoustu věcí opakuje pořád dokola, učitel občas diktuje co přesně si zapsat a občas zmíní co bude v testu.

Na předmětu Finanční management máme vždycky před testem ještě několik kvízů, což jsou testy na celou nebo skoro celou hodinu jen abychom si všechno procvičili před opravdovým testem. Takže všechno pořád dokola. Navíc musíme používat finanční kalkulačku, takže člověk nemusí vědět mechanismus jak se příklad spočítá, ale jen jak to naťukat do kalkulačky - to mě dneska stálo v testu dva příklady, protože ač bych asi jako jediný ze třídy byl schopný spočítat vnitřní výnosové procento na papíře, návod ke kalkulačce jsem ještě do konce nedočetl. Na Případových studiích z finančního managementu nás zase učitelka chce připravit na všechny oblasti profesního života, takže děláme kvízy na gramatiku, stylistiku nebo jen doplňování anglických slovíček. Hlavně jsme v Americe, takže je potřeba se naučit některé odlišnosti od zbytku světa, jako třeba když jsou na konci věty uvozovky, tak znaménko končící větu (tečka, otazník, vykřičník) patří už do uvozovek. Ze začátku jsme se toho teda trošku báli a nechtěli to podcenit, ale teď zjišťujeme, že z těch testů a úkolů dostáváme 90-100 % bodů, tak to tak složité nebude.

Ty Případové studie je asi nejlepší předmět, zatím to tedy byla výuka Excelu a angličtiny, ale celý semestr hrajeme online finanční hru, kde řídíme virtuální společnost se vším všudy. Který z týmů dosáhne nejvyšší ceny akcií, ten dostane nejvíce bodů. Pracujeme tedy zatím v Excelu na přípravě rozpočtů, kalkulací atd, jen bohužel jsem v týmu s dvěma neschopnejma holkama a tak to dělám téměř celé sám (kdybych to dělal celé sám, tak by to bylo méně práce). A to mi původně učitelka psala, abych zvážil jestli si tenhle předmět zapíšu, že je dost obtížný.

Další předmět je Web design a developement. Učíme se v Adobe Dreamweaveru. Jedeme vcelku rychle, ale zato všechno polopatě a tak z toho mám dobrý pocit. Pokud se chcete mrknout co jsme vytvořili, tak nahlédněte zde:
http://bacs200.unco.edu/hori1775/

První tři jsou učebnicové projekty, poslední dnešní test.

Poslední předmět co mám je Pokročilé účetnictví - největší část jsou konsolidace, které jsem měl už minulý semestr na VŠE a tak tomu vcelku rozumím. Jen se v tom trochu motám, protože jsem zvyklý to dělat trochu jinak -  na konsolidace tady máme jen šest týdnů, takže se jede fakt rychle, ale zase v příkladech nepočítáme s odloženou daní, což je na tom to vůbec nejsložitější.

Dnes jsem měl dva testy a kvíz. Když je test, tak se začíná o pět minut dřív a končí o pět minut později, takže tři testy v kuse je docela dobrej nášup. Obecně jedou hodiny jak podle hodinek a je vidět, že to učitelé berou na rozdíl od ČR vážně - vždy perfektně připravení, ve třídě o dost dřív, nikam nespěchají a testy a úkoly vždy do detailu opravené hned na další hodinu (tzn. dva dny!). Také mají podstatně lepší platy, přeci jen se školným $10 000 na semestr se asi pracuje jinak a kvalita výuky podle toho vypadá.

Další věc, která je stejná jako na našich středních (gymplech) je, že se všichni učitelé oslovují profesor, ať jsou to jen asistenti, docenti nebo opravdoví profesoři.

To bylo dost ke škole. O víkendech na rozdíl od ostatních, kteří se pořád učí a čtou ty jejich tisícistránkové okecávací učebnice do posledního detailu, vyjíždíme vždycky ven. Před třemi týdny přijela na návštěvu kamarádka, která náhodou měla cestu okolo, tak jsme jeli na kola do národního parku Rocky mountains. Pod horami leží městečko Estes park - pěkné a luxusní horské centrum. V září asi víc než obvykle je Estes park plný jelenů. Než projedeme na kole skrz celé město, potkáváme několik stád (převážně laní) a sledujeme z asi padesáti metrů zápas dvou mohutných samců. Druhý den vyrážím na výšlap na nejvyšší bod místní silnice - a to asi 1200 m převýšení do 3713 m n. m čímž si posouvám cyklistický výškový rekord z Alpské Hochalpenstrasse 2504 m n. m., kde jsem byl před třemi lety.

Přestože vysoko, Rockies jsou proti Alpám pořád málo Rockies

Nejvyšší bod Trail ridge road - 3713 m n. m.

Jeleni jsou v září k vidění opravdu skoro všude

Dana nad městečkem Estes Park

 Další výlet byl se školní organizací Outdoor pursuits na kajaky - vzali nás na pěknou říčku South Platte river, která měla poměrně zajímavé peřeje a končila úzkou soutěskou obtížnosti WW 2-3 - pro nás zkušené nic těžkého, ale pro zbytek účastníků docela dobrý adrenalin. No jen se na to mrkněte sami (klikněte pro zvětšení).

Další dva víkendy jsme jeli s Kristýnou vždy na jeden den lézt do Boulder Canyonu - supr lezení na žulových sportovních cestách. Vždycky jsme se snažili nalákat i někoho z místního horolezeckého kroužku, ale pro ty je dostatečným adrenalinem lezení s horním jištěním na stěně a na skály by je člověk nevytáhl. Jen jednou se k nám přidala prezidentka tohoto klubu, tak jsem ji učil jak cvakat expresky a přestože na stěně dře třikrát týdně a udělá spoustu shybů, na skalách vyleze to samé co Kristýna, která leze teprve měsíc (zato od Yosemit až po Colorado).

Kromě sportu se také věnujeme kultuře - nejprve jsme byli se spolubydlícími v místním minipivovaru Pitcher's, který máme pět bloků od baráku a spolubydlící Terry tam pracuje (samozřejmě jsme jeli autem, pět bloků  není žádná sranda). Terry mi přinesla na ochutnávku všech 8 piv co tam vaří - nu, tři z nich byly jak voda, další tři sladké jak limonáda a následoval docela dobrý IPA (Indian Pale Ale) a tmavé pivo typu Guiness. Druhý kulturní výlet jsme podnikli minulý víkend, kdy jsme se vydali na kolechse spolubydlícím Michaelem a jeho kamarády po cyklostezce do sousedního městečka Fort Collins. To je taky sympatické město, kde se hodně sportuje a mají tu hned několik pivovarů. Navštívili jsme minopivovar Funkwerks, kde vařili ale ještě větší blivajzy než v Pitchers. Většinu piv bych pivem ani nenazval - podle nich je totiž základem piva spoustu alkoholu (6-10%) a ovocná chuť. Ale třeba na to ještě přijdou, fungují teprv pět let, tak ještě nemůžou mít tolik zkušeností jako v českých pivovarech.

Týna se sladem značky Gambrinus

Prohlídka pivovaru - celé to trvalo tak pět minut

Naše cykloskupina před pivovarem Funkwerks