26.4. jsem odjel ze Squamishe a po dvou dnech ve Vancouveru jsem překročil hranice a během následujících tří týdnů se dostal přes Washingtonu, Oregon a severní Kalifornii až do Yosemit. Projel jsem přes metropolitní oblasti podél Pacifiku do Seattlu, poté přes Olympii až do Portlandu odkud jsem se vydal za lezením do centrálního Oregonu. Projel jsem nádhernou krajinou, okolo pásu hor a sopek, které jsou všechny přibližně 160 km od pobřeží, až do státního parku Smith rock. Ze Smith rock jsem se vydal po týdnu skvělého lezení a zábavy do národního parku Crater lake a San Franciska - většina lidí doporučuje San Francisco jako jedno ze dvou pěkných měst v Americe (druhé by měl být New York) a opravdu to stálo za to. Z Frisca už to byl jen kousek do Yosemit, kde jsem právě teď a po dnu lezení ve spodní části známé, kilometr vysoké stěny El Capitan odpočívám v Yosemite lodge přímo pod nejvyšším vodopádem v severní Americe. Cestuji stopem a jde to jak po másle, celkem jsem zatím jel s 24 lidmi a souhrnná doba čekání bude kratší jak hodina. A teď trochu k jednotlivým zastávkám:
Seattle:
Vcelku přívětivé město s parádním tržištěm a pár historickými budovami, které tu stojí od rozkvětu Seattlu na konci 19. století - během zlaté horečky na Aljašce. Okolo tržiště je i ve všední dny poměrně rušno, spoustu muzikantů a nejstarší kavárna Starbucks, kterých je tu nyní v každém městě desítky. Do Seattlu jsem přijel s kamarádkou Estelle se kterou jsme dva dny surfovali na gauči u slacklinera Adama a jeho přítelkyně Mirandy, která nás provedla městem a vzala na více jak 200 m vysokou Space needle.
Estelle se vracela do Vancouveru a já pokračoval sám. Na jednu stranu je těžké cestovat rozlehlými metropolitními oblastmi, kde je jedno město nalepené na druhé po stovky kilometrů, ale na druhou stranu je ve Washingtonu tak levná hromadná doprava, že stopovat nemá cenu - nejdelší úsek, který jsem překonal jedním autobusem byl Olympia - Longview, což je asi 120 km a stálo mě to přesně jeden dolar.
Portland:Centrum Portlandu je mnohem přívětivější než centrum Seattlu nebo Vancouveru. Bloky domů jsou tu netradičně čtvercové a menší, ulice jsou také užší než v ostatních amerických městech a občas nějaké náměstí je pro turisty vždycky přínosem. Zrovna jsem zastihl manifestaci za legalizaci marihuany a tradiční sobotní trh, takže o zábavu bylo postaráno.
Smith rock:1.5. jsem lehce dostopoval do státního parku Smith rock, kde jsem měl sraz s kamarády Yannickem, Nicol, Alex, Wallisem a Sárou z Kanady z Victorie. Kemp ve Smith rock je přívětivý a není přelidněný, skály jsou parádní a počasí většinou příznivé. Podstatně nižší cenová hladina než v Kanadě mě také těší a tak si týden lezení opravdu užívám. Skály v parku Smith rock jsou považovány za oblast, kde bylo vyvinuto americké sportovní lezení a rok od roku jsou více a více populární. Přesto si oblast zachovává tradiční charakter, klasifikace cest je poměrně přísná a s nýty to tu rozhodně nepřehání. Když nalezu do nějaké cesty aniž bych měl cvaklý první nýt občas se někdo zastaví a já slyším konverzaci: "That's that crazy czech guy - have you seen The Sharp end?" (Vysvětlení: Film The Sharp end nás proslavil mezi všemi horolezci v Americe, český horolezec je tady vnímán jako lezec, který leze na boso a bez jištění na pískovcové věže ze kterých pak skáče na další skály)
Po pěti dnech lezení kamarádi odjíždějí a já zůstávám na sobotní "The Spring thing", den určený k uklizení parku a opravě turistických stezek zakončený večeří, párty, tombolou a show Allana Watse, který víc než kdo jiný přispěl k vývoji sportovního lezení v Americe. Práce byla náročná, ale jen na pár hodin. Párty zato byla dlouhá a tombola bohatá, takže můj už tak dost těžký batoh dostává dalších alespoň půl kila závaží.
Crater lake:Ze Smith rock jsem se vydal do národního parku Crater lake - opravdu nádherné jezero na vrcholu sopky. Jezero je poměrně unikátní a určitě stojí za návštěvu. Těšil jsem se, že si půjčím lyže a udělám si výlet okolo, ale nejbližší půjčovna je bohužel asi 120 km od jezera, takže hned večer odjíždím do Klamath Falls.
Detaily a zajímavosti o jezeru jsou pěkně popsány v článku http://en.wikipedia.org/wiki/Crater_Lake Mimo jiné je tam pěkně popsáno jak z něj udělali nejhlubší jezero na světě:-)
San Francisco:Spoustu turistických atrakcí, pěší zóny, unikátní mosty, trochu málo historie a poměrně malá rozloha činí ze San Francisca na západním pobřeží USA turistickou destinaci číslo jedna. Ubytovací kapacity praskají ve švech, všechny hostely plné, ale naštěstí Adelaide hostel na Taylor@Post má nasmlouvané pokoje v okolních hotelech, takže za hostelovou cenu $25 dostávám privátní pokoj v sousedním hotelu. Mrknu na couchsurfing.org a zjišťuji, že právě přijeli a na prohlídku města se společně vydávají Benny a Simon a tak se další den přidávám také - docela náhoda, protože s Bennym už jsme se potkali ve Vancouveru. Zakupujeme třídenní lístek na hromadnou dopravu a vydáváme se historickým "Cable car" přes město. Centrum je na poměrně prudkém kopci, takže "Cable car" je tramvaj přichycená na kabel, který je schovaný pod vozovkou a jelikož je to poměrně starý stroj, tak kabel občas "ztratí" a musí se vrátit na poslední rovnou křižovatku. Vozidlo je ovládáno dvěma řidiči nebo spíš brzdiči, kteří ovládají brzdy na každém konci vozidla. Projíždíme okolo velmi prudké a pěkné ulice Lombard street až k Fisherman's wharf, kde je vystaveno spoustu historických plavidel. Následně se vydáváme ke Golden gate bridge odkud kvůli ruchu šestiproudové silnice rychle utíkáme do Golden gate parku, který je značeně přívětivější. Večer ještě navštívíme Civic plaza s městským kapitolem, který je dokonce vyšší než národní kapitol ve Washingotonu, Čínské město které patří k nejstarším čínským čtvrtím v Americe a Downtown se spoustou výškových budov a zajímavé architektury. Následující den ještě navštívím pár dalších zajímavostí a pozdě odpoledne odjíždím do Yosemit - stopování jde jako obvykle hladce a tak se dostávám ještě ten den po asi 250 km kousek před hranice parku, což je naprosto ideální pozice.
Karel
