Vancouver Olympijský

Chtěl jsem toho napsat víc - o tom jak to vypadá ve městě, které toho (například ve srovnání s Prahou) nemá moc co nabídnout a všechen městský ruch se odehrává pouze v jedné ulici (a když se někde něco děje, tak se čeká fronta klidně 5 nebo 7 hodin), nebo o tom jak to je na olympiádě s lístky a dopravou do olympijských středisek, což asi organizátoři moc nezvládli, nebo o tom jakou mám super práci... Ale čas ani nálada na dlouhé psaní nezbývá, tak je tu alespoň krátký report ze skicrossu. Další napíšu až po dlouhých zimních večerech...


V neděli jsem se chtěl podívat na skicross, vzhledem k tomu, že pracuji v noci a domů to mám z práce asi hodinu a půl cesty tak bych to moc nestíhal, zůstal jsem tedy přes den v Cypress. Ráno jsem si šel na dvě hodinky zdřímnout do voskovacích kabin Rakušanů, kteří jich mají víc než využijí. Po krátkém spánku jsem se se šel projít po celém areálu abych zjistil jak vlastně vypadá za světla a asi v půl deváté jsem šel zaujmout místo na tribunách. Jelikož mám přístup do celého areálu Cypress mountain, dostat se na tribuny není problém, jen to vyžaduje tak třikrát vytáhnout akreditačku, protože kontroly jsou všude. Většinou jsou volné i ty nejlepší sedačky, které jsou vyhrazené pro novináře, kteří ne vždy dorazí. Po chvilce přemýšlení, kde to asi bude nejlepší jsem vyběhl až nahoru do rohu, kde je menší plošina. Vzápětí přišli mladí manželé z Čech, tak jsem je oslovil s dotazem, jestli jsem správně na místě, kde vytvoříme český kotel - odpověď zněla jasně: "máme takovou obrovskou vlajku, jen jí ještě Vláďa Augusta (trenér českého týmu) musí přinést". Byli to kamarádi českého týmu, kteří přijeli na Olympiádu hlavně kvůli skicrossu. Když jsem se zeptal jestli tou vlajkou myslí českou nebo tu punkerskou, byli překvapeni odkud o ní vím a když vím, kde je, zda ji nemůžu přinést a sehnat nějaký tyče - vlajka visela na voskovacích kabinách, tak jsem pro ni doběhl a vzal dva smetáky. Docela jsem se prošel, protože tribuna pro pět tisíc lidí v prudkém svahu není žádné tintítko a odspodu až nahoru vede neuvěřitelných 263 schodů (před týdnem jsme nahoru tahali popelnice). Když jsme roztáhli prapor, přišli ještě další Češi a začali jsme mohutně fandit. Podpořil nás i komentátor, který na nás před startem Zdeňka Šafáře upozornil celé publikum - o to to bylo trapnější, když minutu poté Zdeněk jako jediný z 33 jezdců spadl a s ostudou nepostoupil z kvalifikace. Nevím jestli se o tom psalo v českých mediích, ale při jízdě Tomáše Krause - dvojnásobného mistra světa, vypadala organizace jako na školních závodech - zapomněli mu změřit čas:-) respektive časomíra se při průjezdu cílem nezastavila a zastavila se až o chvíli později. Po protestu českého týmu organizátoři Tomášovi zkrátili čas asi o půl vteřiny, ale pravděpodobně ho měl mít ještě kratší. Tomáš naštěstí alespoň vyhrál jízdu v osmi-finále a tak jsme bouřlivě fandili. Smutné to bylo po čtvrtfinále, kde oba Češi - jak Tomáš, tak Stanley Heyer vypadli a všichni Češi smutně zklamaní posedávali a přestali fandit. Celkově byla však atmosféra výtečná až do finále, kde kousek před cílem spadl kanadský jezdec a jelikož Kanaďané to berou dost vážně, při průjezdu vítěze Schmidta cílem jsem tleskal jen já a pár Švýcarů, což mi přišlo dosti hloupé - zvláště když Schmidt jel naprosto suverénně a vyhrál kvalifikaci i všechna kola, tak si vítězství naprosto zasloužil.
Největší respekt si ode mě získal Nor Groenvold, který skončil třetí - ráno, když jsem několikrát procházel okolo voskovacích kabin a zdravil servismany jak to tak obvykle dělávám, říkal jsem si, proč tenhle servisman má takovou divnou kombinézu - on však po domazání lyží nasadil páteřák a odešel na start. Není obvyklé, že by si závodníci mazali lyže sami, takže jestli dokáže být bronzový s minimální podporou, je jeho výkon obdivuhodný a jestli je tohle základ úspěchu Norů, kteří mají polovinu obyvatel co my a dnes už 18 medailí, tak je to zajímavé.

S tím fanděním a patriotismem to Kanaďani berou dost vážně a občas mi to už nepřijde moc sportovní. Například z televizní rekapitulace hokejového zápasu Kanada-USA to vypadá, že vyhrála Kanada, nebo ze záznamu vyhlášení vítězů dámské rychlo bruslařské třítisícovky je vidět pouze bronzová Kanaďanka

o skicrossu (i o mně) také zde:
http://www.denik.cz/zoh10/skikros-slavil-strhujici-olympijskou-premieru.html

a pár fotek jako obvykle zde:
http://picasaweb.google.ca/horinekk

Karel

Karel Hořínek likes this...

Než napíšu další delší příspěvek, zakládám si tady stránku o tom, čemu dávám palec nahoru a u nás jsem neviděl, nezažil a co se mi nelíbí nebo nehápu, proč tomu tak je. Ocením diskusi proč tomu tak asi je nebo není, může být či nemůže:-)

Budu to tu průběžně doplňovat.


Karel likes:

1) Řidiči autobusů jsou velmi milí a rádi pomůžou - v Čechách jsou řidiči autobusů MHD i meziměstských linek ti nejnepříjemnější lidi ze všech. Jednou jsem těsně zmeškal autobus do Cypress mountain - stačil dvacetivteřinový telefonát dispečera a autobus byl pro mne za pět minut zpátky.

2) Každý trolejbus má před sebou stojan na dvě kola, kdo to běžně používá má kolo naloženo velmi rychle a dopravu to příliš nezdržuje.

3) SkyTrain (obdoba našeho metra) nepotřebuje řidiče, počítač asi taky umí přidat a ubrat plyn (elektřinu).

4) V supermarketech pokladní vrací pouze papírové peníze, mince vypadnou z automatu - urychlení značné a navíc ty mince nepadají jak u nás pod pokladnu a nemají jich pak nedostatek.

5) Přesčasy jsou placeny po osmi hodinách 1,5 násobkem platu, po 12 hodinách 2 násobkem. Vše nad 40 hodin za týden je také přesčas. Pokud to zaměstnavatel nabídne, je to docela motivující a dají se vydělat slušné peníze - zvlášť během Olympiády tu každý dře téměř nonstop... (já dělám bohužel "jen" deset hodin denně)

6) Výplata se vyplácí běžně každý týden nebo maximálně jednou za dva týdny - a když je výplatní den v pátek, znamená to, že v pátek ráno když vstanu mám již peníze na účtu. Českou platební morálku asi netřeba komentovat...

7) V práci mám k občerstvení kromě pití "chocolate chip cookies"v jakémkoliv množství - nejsou tak suché jak ty co se prodávají u nás v Albertu a asi chápete, že se ničím jiným neživím:-)

8) Kanadská micovna vydala u příležitosti Olympiády spoustu mincí, včetně serie 25 centových s obrázky olympijských disciplín, které jsou i v oběhu - zvlášť ty s Žižkovským tygrem (běžkař) jsou epesní. Pokusím se je posbírat všechny - už mám běžkaře a vozíčkáře - hráče curlingu.
http://tinyurl.com/y8r3tsl

9) Všude ve městě jsou k dostání noviny Metro a 24 - kvalita tisku je obdobná té naší, místní však narozdíl od Pražanů už pochopili jaký je to brak a neberou si to zdaleka v takovém množství. Zaměstnanci těchto deníků, kteří je rozdávají u SkyTrainu nemají tedy práci jako u nás na půl hodiny, ale stepují tam znuděně každý den až do večera.

Karel doesn't like:

1) Na žádné zastávce není jízdní řád.

2) Do trolejbusu se musí nastupovat předními dveřmi a ukazovat lístek. Všechny stanice jsou na znamení, které se dává zatáhnutím za kabel natažený dokola kolem celého trolejbusu, ale vzhledem k tomu, že zastávky jsou každou jednu až dvě příčné ulice (100-300m) jet někam dál je nekonečné.

3) Mince 1 cent tady samozřejmě nemá žádnou hodnotu a platit se s ní moc nedá, ale v obchodech jí vrácí vždycky. Mě je samozřejmě hloupé je vyhazovat do koše a za prvních 20 dnů mi jich tu přebývá asi 35 - asi až jich budu mít 299, půjdu si koupit do Liquor store českou Plzeň.

4) Je tu hodně rozšířený telemarketing i na mobilní telefony - v Čechách mi přes mobil ještě nikdo nic neprodával.

5) Něco je dražší, něco stejné, něco levnější - to většinou chápu, ale vůbec nechápu, proč jsou mnohokrát dražší některé naprosto základní suroviny. Například sůl - v supermarketech je nejlevnější kilový pytel okolo 4 CAD - v Čechách 4 CZK? = 18×levnější! Nojo, sůl nad zlato - asi zkusím nějakou importovat a rozjet pořádnej business.



Karel

Cesta za moře a první postřehy z Vancouveru

Zdravím za louži,

kdo to ještě nevíte, odletěl jsem na půl roku do Kanady, a tak po pěti dnech mimo Evropu sepisuji své první postřehy.

V pondělí 1.2. jsem po 22 hodinách na cestě a devítihodinovém omládnutí vylezl z letadla na nádherném Vancouverském letišti, kde všechna dešťová voda z obrovské střechy stéká uvnitř různými kanály, vodopády a fontánkami a utváří velice příjemnou atmosféru. Kromě toho je celé letiště vystláno koberci, takže člověk má opravdu pocit, že vystoupil na měkké lesní půdě. Po rozhlédnutí jsem si popovídal s imigrační úřednící, která mě bez větších potíží vystavila pracovní povolení a pustila mě do Kanady. Jelikož jsem chlapec zvídavý, prohlížel jsem si všechny cedule všude okolo, což vyvolalo mnohé dotazy, zda nepotřebuji pomoct, včetně dotazu, jestli se bojím jezdit po eskalátorech ve chvíli, když jsem se přesvědčoval, jestli mě místní SkyTrain opravdu doveze do nebe.

Sky train je místní nadzemka, která má tři trasy a pouze v asi posledních pěti kilometrech v centru zajíždí pod zem. Jsou to takové staré buňky, trochu menší a kratší, než naše pražské metro, jezdí však velice svižně a nepotřebují k tomu řidiče. Zatím jsem se SkyTrainu kvůli 2.5 dolaru za jízdenku vcelku úspěšně vyhýbal, tedy až na jednu ranní jízdu, kde jsem jako nerozvážný Pražan zaváhal a zvládl jsem nastoupit až do třetí soupravy. Kromě SkyTrainu tu jezdí trolejbusy, do kterých se nastupuje jen u řidiče a lístek se musí vždycky projet turniketem. Vtipné je, že se na ně čeká, zvláště v centru, ve frontách - některé dosahují 30 metrů za zastávku určitě.

Po příletu jsem se nastěhoval do sjednaného ubytování - mám tu vlastní pokoj - vcelku velký, ale nevybavený a kuchyň a koupelnu sdílím s dalšími třemi mládenci. Jsou to však samotáři a každý žije ve svém pokoji, takže tu Becherovku, co jsem přivezl budu asi muset vypít sám.

Hned úterý bylo naprosto úspěšné - procházím se po Broadway st. a náhodou potkám Hory - kamarádku s kterou se znám od vidění a která právě měla být ve Whistleru. Dáváme si sraz odpoledne v centru a já si mezitím zařizuji SIN (číslo sociálního pojištění - nutné pro práci), telefonní číslo a dohoduji si schůzku v bance - bez sjednané schůzky to tady nejde. Hory mi ukazuje historické centrum Vancouveru - což je jeden patník(nic víc tu nemají), a doporučuje mi práci v Cypress mountain- jednom z dějišť Olympiády (nějaké přípravy a během Olympiády uklízení) mělo by to být však za 14 dolarů na hodinu s vyhlídkou možnosti přesčasů, které jsou placeny jeden a půl násobkem - doufám, že to tak opravdu bude... Oba jsme měli čas, tak jsme to vzali stopem do Cypress (zhruba 20 km za Vancouvrem) a všechno jsem si tam dohodl - od čtvrtka tam je bohužel vstup přísně střežen, takže ještě musím počkat než mi vytvoří akreditaci a to prý chvíli trvá...


O městě:

Jak už je možná na západě zvykem jsou tu malé domy a velká auta. Životnost těch domků odhaduji, že bude menší než životnost těch aut. Na trvalou hodnotu si tady moc nehrají. Zajímavé je, že i v centru je mezi výškovými budovami spoustu maličkých rozbitých i spadlých domů a udivuje mě, že při ceně místních nemovitostí to okamžitě někdo nepřestaví. Vancouver rozhodně není čisté město ve stylu alpských a severských zemí Evropy jimž se podobá bohatstvím a horami za městskými branami - čistotou možná i lehce zaostává za Prahou a centrum má jedinou pěší zonu, která je asi sto metrů dlouhá. Ve všech ostatních ulicích se valí jedno auto za druhým a náměstí tu není opravdu jediné. Jediná možnost kam si sednou je odejít do jednoho z parků, které jsou však pár kilometrů z centra.

Olympiádou to tady dost žije, spousta místních jsou dobrovolníci a proto člověka s akreditačkou a světle modrou bundou potkáte na každém rohu - vzhledem k tomu, že asi vypadám jako turista, tak se mě denně zeptá alespoň pět lidí, jestli něco nepotřebuji i když jen tak třeba koukám do výlohy. Minimálně stejný je počet dotazů na peníze od místních bezdomovců. Kdyby se bavili mezi sebou, bylo by to vyrovnané a mě by mohli vynechat...
Olympiáda samozřejmě rozděluje místní lidi na dva znepřátelené tábory, ti chytřejší si na ní dělají byznys, dělají dobrovolníky, jezdí v luxusních autech, kterých pořadatelé mají spoustu k disposici a užívají si být na dva měsíce v životě naprostým centrem světa. Ti hloupější nadávají, že hodiny na odpočítávání olympiády stály miliony dolarů a polepují auta těm prvním nálepkami typu "no Olympics in native stolen country".
Značku olympiády tu má naprosto všechno, snad i toaletní papíry.

Bezdomovci jsou tady velkým problém - údajně jich tu je 20 000 a jsou opravdu všude. Nejsou však tak zašlí jak ti naši, nejsou staří jak ti naši, nejsou opilí jak ti naši - nevím proč jsou bezdomovci. Místní říkají, že důvedem jsou drogy, špatná sociální politika, že je tu draho atd. Na ulici ale vídám žebrat mladé zdravé lidi, kteří jsou ještě jakžtakž slušně oblečení, vedle sebe mají slušný batoh a před sebou čistý klobouk, tak že by spíše lenost? Nebo že by to byl jejich životní styl?


O cenách:

Kanada je údajně třetí nejdražší země na světě a Vancouver je nejdražší město v Kanadě – usmívám se tady nad českými nářky, že mobilní operátoři jsou u nás nejdražší na světě – no sazby tu nemají o tolik vyšší (sms jen za 25 centů=4,50 Kč), ale třeba u paušálu se platí 35 dolarů jako aktivační poplatek, u předplacené karty se platí deset dolarů měsíčně jen za to že ji máte, aniž by jí člověk vůbec používal. A nejlepší ze všeho je to, že se platí i za přijaté hovory a stejně tak si musíte připlatit za extra služby, což je třeba pokud chcete vidět číslo toho, kdo vám volá.

No, telefonovat moc nebudu a k jídlu jsem si koupil osmilibrový pytel rýže a to mi na nějaký pátek snad stačit bude:-)

Karel