Co se děje? Kalamita!

Tak tenhle týden je opravdu odpočinkový. Stále jezdím do práce do Cypress, kde uklízíme po Olympiádě. Kromě toho, že práce je docela pohoda - dělají se různé věci a člověk tam najde po Olympiádě spoustu užitečných věcí, tak práce přirozeně stále ubývá - z původního počtu asi patnácti jsme tam po postupném úbytku zbyli jenom dva a práce stále ubývá dál, takže přestože pracovní doba je 8 hodin, tak to tenhle týden zkracujeme každý den o dvě hodiny. No, myslel jsem, že se to zastavilo včera na 2 hodinách v práci, ale vzhledem k tomu, že dnes je kalamita, tak se nepracovalo vůbec, což je tedy škoda, protože to nám asi nezaplatí.

Se sněhem to asi nemohlo dopadnout lépe, během Olympiády nesněžilo, takže jsme nemuseli uklízet, a teď sněží, takže to přikrylo všechen nepořádek, který bychom uklízet museli:-)

Kalamita je tu docela vtipná, dole ve Vancouveru napadlo jen pár milimetrů břečky (nikdy bych nevěřil, že může takovéhle skupenství padat z nebe), ale v horách je prý stopa a půl sněhu. To mi nepřijde zas tolik, myslím, že v českých horách by si s tím lehce poradili, přestože každý má malé auto s nízkým podvozkem. Tady ale každé druhé auto je "malý náklaďák" (truck), který má podvozek dvakrát výš než naše auta a není výjimkou, že má kapotu v úrovni mých ramen, což mi na osobní auto přijde docela vysoko. No a Kanaďané se stejně bojí. O to větší sranda je s kolegou, který je z Austrálie a poprvé viděl sníh až tady. Přestože máme taky truck (i když ne z největších), tak se bojí zaparkovat i v 15 cm čerstvého sněhu a radši zaparkuje o sto metrů dále od baráku na odklizeném parkovišti. Jestli tady ta auta stále porostou, tak jsem na to za pár let opravdu zvědavý. A to v Ontariu je to prý ještě daleko zajímavější - jak místní, tak Ontarijští říkají, že tam opravu každý musí ukázat jak je velký a že na to má (Olino?:-)).

Zítra jedu do Whistleru, kde budu mít práci příští týden až dva, takže se konečně dostanu do pořádných hor a také k Paralympiádě a snad i k lyžování. Za týden by mělo přestat pršet, tak to tam bude paráda.

Karel


17.3.2010
Tak když jsme se další den dostali přes "závěje" do Cypress nestačil jsem se divit. Že stopa a půl je přehnaný údaj, to jsem si myslel, ale ne o tolik... přestože celý den, kdy jsme nepracovali lehce sněžilo, další den začala být na silnici souvislá sněhová pokrývka asi dva kilometry před areálem a se stoupající výškou dosáhla až asi pěti centimetrů. V areálu bylo slabých 30 cm nového sněhu, takže den předtím mohlo být nanejvýš 20-25 cm. A kvůli tomu se nepracovalo.

Cultural Olympiad

Olympijské hry jsou doprovázeny spoustou kulturních akcí - takzvanou Cultural olympiad- vzhledem k pracovnímu vytížení a k tomu, že ve volném čase jsem sledoval spíš olympijské disciplíny než cokoliv jiného, jsem se o mnohých z nich dozvěděl až dost pozdě. Ne že bych musel vidět všechny koncerty a navštívit všechny výstavy, které jsou většinou v době Olympiády zdarma, ale chtěl jsem navštívit alespoň něco.

Prvním krokem který bylo potřeba učinit bylo vytvořit alespoň nějaký volný čas, což vzhledem k tomu, že den i tady má jen 24 hodin nebylo zas tak lehké. Nejvíc času mi přes den zabírá práce, spánek, cesta do práce a jídlo - proto základním bodem úspěchu bylo sloučit tyto čtyři věci v jednu - ač je to trošku nemorální, začal jsem brát spánek v pracovní době jako přirozený doplněk při tvorbě ceny práce na pracovním trhu - on zaměstnavatel zpravidla také nehledí na morální pravidla a snaží se pouze maximalizovat zisk. Vzhledem k tomu, že se práce kterou jsme měli dělat dala udělat za polovinu času, tak se v desetihodinové pracovní době dalo pět hodin pracovat, hodinu jíst - obědy jsme měli zařízené a většinou se dalo ukořistit ještě jedno jídlo na následující den, dvě a půl hodiny spát a o hodinu a půl odejít dříve. Většinou se dalo spát alespoň jednu ze dvou cest autobusem - to znamená další půl hodina a alespoň každý druhý den jsem dokázal usnout na pár hodin i doma. Ne že by to bylo dlouhodobě udržitelné, ale na týden Olympijských her to nebyl takový problém. Alespoň jsem plně pochopil proč se tu nočním směnám říká "graveyard shift" a cítil se v práci jako pravá zombie.

Po návštěvě Skicrossu jsem shlédl v Cypress ještě akrobacii, kde jsme sice neměli žádného závodníka, ale stejně se tam docela pěkně všichni točili a atmosféra byla i díky kapelce z jedné střední školy a mimům v olympijských barvách bezva. Rád bych shlédnul i další dny snowboard paralelní slalom, ale v počasí jaké panovalo by mě ven nikdo nedostal, tak jsem konečně mrkl co se děje ve městě.

Jak už jsem psal - oblíbil jsem si kanadské mince vydané u příležitosti Olympiády - v oběhu je 14 čtvrťáků s obrázky disciplín, tři čtvrťáky "olympijský moment" vydané jako hold vítězství mužů i žen v hokeji v Salt lake city a Cindy Klassen, která vyhrála mnoho medailí v rychlobruslení v Turíně a dvou dolarových mincí zvaných Lucky Loonie - jedna s Inukhsukem a druhá se vzlétající kachnou. Loonie je oficiální název kanadské jednodolarové mince - podle kachny, která je na něm vyobrazena (common loon) a Lucky Loonie se říká těm, které jsou vydávány u speciálních příležitostí od roku 2002, kdy byl jeden dolar zapuštěn do ledu na středu hokejového hřiště v Salt lake city a oba kanadské týmy tam vyhrály zlato. Mimo to taky "looney means crazy", takže je to takový pěkný, bláznivý název...
Bohužel až po půlce olympiády jsem zjistil, že je každý den možnost vyměnit jeden druh těchto mincí před pavilonem mincovny v centru města - fronta na výměnu bývala tak 5-10 minut, takže jsem si tam párkrát počkal a dnes jsem navíc učinil úspěšnou výměnu s jednou slečnou, takže už mám sesbírané všechny kromě curlingu a u-rampy. Kromě fronty na výměnu mincí byly vedle vždy ještě další dvě - jedna na hodinu až dvě, druhá na šest až deset hodin. Ta kratší byla na prohlédnutí výstavy a návštěvu obchodu s mincemi, ta delší na prohlédnutí si olympijských medailí, přičemž je člověk dostal do ruky a mohl se s nimi vyfotit. Bez fotky s medailí se obejdu, ale v sobotu jsem si cestou z práce počkal na tu výstavu - kromě spousty nádherných mincí si člověk mohl vzít do ruky cihlu zlata o hmotnosti 28 liber (skoro 13 kg), což docela něco váží a k vidění byla jedna ze čtyř největších zlatých mincí na světě - hmotnost 100 kg čistého zlata, nominální hodnota 1 milion dolarů, skutečná hodnota přes 4 miliony dolarů - skutečně nádhera.


Jelikož v sobotu byla v Cypress, kde pracuji, už poslední olympijská akce, odpoledne byl velký mejdan - velký byl protože tam bylo spoustu lidí, ale zas takový odvaz to nebyl. No alespoň v tombole jsem vyhrál pamětní minci a jídlo a pití bylo zdarma, ale pivo tady je nejpopulárnější značky "Canadian" což je děsný patok, takže to člověk stejně musel vyřešit po svém.

Po párty rychle uklidit a spát, protože v neděli je poslední den olympiády a muzeí zdarma. A v pondělí začínám dělat denní směny, takže se musím vyhrabat ze hřbitova. Dnes jsem si to namířil do galerie umění - očekávaná fronta 1,5-4 hodiny, skutečná fronta 5 minut. Jo, jít do galerie v době hokejového finále je ten nejlepší čas. Místní samozřejmě moc netuší co je to kultura, takže místní galerie se dá shlédnout za půl hodiny - instalované byly tři výstavy - krajina Britské Kolumbie (Visions of BC), Vnitřek lidského těla (Visceral body) a studie lidského těla od Leonarda da Vinci - originály zapůjčené ze sbírek Alžběty II.

A odpoledne ve městě alespoň sto decibelů, auta troubila, lidé řvali, no, jsou dobří hoši...

Více fotek samozřejmě jako obvykle na Picase...

Karel