Pro mě nebo Alču je tato účast na Akádě první, zatímco Pája, Michal a Zuzka už na Akádě byli alespoň jednou a veterán Adam se účastní již po šesté, stařec jeden. Letos nás doprovází po celou dobu i náš mentor a trenér Miloš Pádivý – Pádivka.
V pondělí se ubytováváme v krásných chatkách na Yukonu a odjíždíme si projet nové závodní tratě. Tratě jsou pěkně poctivé. Kopce jsou tak prudké, že lituji, že jsem si nevzal skialpové lyže a sjezdy dolů zase takové, které by mohly obstojně konkurovat i závodu ve skicrossu. Závodní trať na úterní skate je 3 × 3,3 km pro chlapy a 2 × 2,5 km pro holky, večer namažeme lyže a po krátkém mejdanu jdeme spát. Další den fasujeme na stadionu kabinu na mazání lyží a po 10. hodině jednotlivě startujeme. Jelikož jedeme závod stíhací, nestíháme si fandit a vidíme se zase až v cíli, poté se jedeme na chvilku projet a odpoledne věnujeme odpočinku a regeneraci, další dny přeci jen ještě budou náročné. Celková umístění ze skatu jsou takto: Pája 13., Alča 27., celkem holek 33, Michal 10., Adam 24., Karel 51, celkem chlapů 59.
Druhý závodní den se probouzíme do pohádky, už z okna vidíme třpytivé závěje a úplně jasnou oblohu, je nám jasné, že lepší podmínky bychom si ani nemohli přát. Dnes nás čeká závod týmových štafet a asi nejprestižnější závodu mítinku KAK neboli Klub Akademiků Klasiků, což je závod trenérů, legend a veteránů, tentokrát na 8 km. Ve výsledcích se pak přihlíží k věku závodníka a jeho výsledný čas je tak upraven o bonifikace. Štafety se jedou muž 6,6 km – žena 3,3 km – muž 6,6 km a za Žižkovský tygry sestavujeme dvě štafety, tu rychlejší ve složení Adam – Pája – Michal a tu pomalejší Karel – Alča doplňuje posila Muff z ČVUTu. Rychlejší štafeta drží laťku z minulého roku a obsazuje sedmé místo, my pomalejší uhájíme nakonec 20. pozici z celkově 27 štafet. Po závodě se jedeme vyklouzat, fotíme se v nových komboškách a užíváme si skvěle upravených tratí a nádherného počasí. Odpoledne jdeme fandit na závodu KAKu, trať je 2 × 4 km, ale zůstává v ní nejprudší kopec i neprudší sjezd, takže obdivujeme bojovné starce a doufáme, že další den poběžíme alespoň stejně rychle. Pádivka nakonec obsazuje 10. místo z 38 startujících. Večer nás čeká doplňující závod a to závod pivních štafet, který již na Akádě má svou tradici a prestiž je tedy poměrně vysoká. Je nám jasné, že vyhrát nebude snadné, ale těsně před závodem se mi Michal svěřuje, že je docela dobrej a já s Pájou konstatujeme, že jsme taky docela dobří a proto už se ani nedivíme, když suverénně válcujeme všech dalších 9 vysokých škol a vítězíme na plné čáře. Posilněni o několik dalších iontových nápojů domazáváme lyže a uleháme.
Poslední den je klasika s hromadným startem, čeká nás 4 × 4,5 km a holky 2 × 4,5 km klasicky. Na stadionu jsme o něco dříve než ostatní, nádherné počasí a ideální podmínky zůstávají, tak si užíváme neposkvrněných stop na rozehřátí a všichni se těšíme. Na startu volím rozumné tempo, vím, že trať je obtížná a nechci vyletět ze zatáčky. Už během prvního kilometru ale předjíždím tak čtyři borce, kteří se zvedají z pádu nebo se drápou z lesa zpátky na trať. Po dvou kolech se závodní pole už dost roztrhalo a jenom v posledním kole mě předjela rolba (té jsem to oplatil a předjel jí) a první dva nejrychlejší borci (ty jsem už nedohnal). Dojíždím zbytek závodu téměř sám se skvělou podporou fanynek Páji a Zuzky, které mezitím dojely svůj závod. Výsledky závodu klasicky jsou tedy nakonec takovéto: Pája 10., Zuzka 11. z 23 a Michal 9., Adam 13., Karel 31. ze 40 startujících. Celé tři dny jsme si náramně užili, podmínky vyšly ideálně a organizace závodů neměla (až na ty rolby na trati) také téměř chybu.
No comments:
Post a Comment