Cesta za moře a první postřehy z Vancouveru

Zdravím za louži,

kdo to ještě nevíte, odletěl jsem na půl roku do Kanady, a tak po pěti dnech mimo Evropu sepisuji své první postřehy.

V pondělí 1.2. jsem po 22 hodinách na cestě a devítihodinovém omládnutí vylezl z letadla na nádherném Vancouverském letišti, kde všechna dešťová voda z obrovské střechy stéká uvnitř různými kanály, vodopády a fontánkami a utváří velice příjemnou atmosféru. Kromě toho je celé letiště vystláno koberci, takže člověk má opravdu pocit, že vystoupil na měkké lesní půdě. Po rozhlédnutí jsem si popovídal s imigrační úřednící, která mě bez větších potíží vystavila pracovní povolení a pustila mě do Kanady. Jelikož jsem chlapec zvídavý, prohlížel jsem si všechny cedule všude okolo, což vyvolalo mnohé dotazy, zda nepotřebuji pomoct, včetně dotazu, jestli se bojím jezdit po eskalátorech ve chvíli, když jsem se přesvědčoval, jestli mě místní SkyTrain opravdu doveze do nebe.

Sky train je místní nadzemka, která má tři trasy a pouze v asi posledních pěti kilometrech v centru zajíždí pod zem. Jsou to takové staré buňky, trochu menší a kratší, než naše pražské metro, jezdí však velice svižně a nepotřebují k tomu řidiče. Zatím jsem se SkyTrainu kvůli 2.5 dolaru za jízdenku vcelku úspěšně vyhýbal, tedy až na jednu ranní jízdu, kde jsem jako nerozvážný Pražan zaváhal a zvládl jsem nastoupit až do třetí soupravy. Kromě SkyTrainu tu jezdí trolejbusy, do kterých se nastupuje jen u řidiče a lístek se musí vždycky projet turniketem. Vtipné je, že se na ně čeká, zvláště v centru, ve frontách - některé dosahují 30 metrů za zastávku určitě.

Po příletu jsem se nastěhoval do sjednaného ubytování - mám tu vlastní pokoj - vcelku velký, ale nevybavený a kuchyň a koupelnu sdílím s dalšími třemi mládenci. Jsou to však samotáři a každý žije ve svém pokoji, takže tu Becherovku, co jsem přivezl budu asi muset vypít sám.

Hned úterý bylo naprosto úspěšné - procházím se po Broadway st. a náhodou potkám Hory - kamarádku s kterou se znám od vidění a která právě měla být ve Whistleru. Dáváme si sraz odpoledne v centru a já si mezitím zařizuji SIN (číslo sociálního pojištění - nutné pro práci), telefonní číslo a dohoduji si schůzku v bance - bez sjednané schůzky to tady nejde. Hory mi ukazuje historické centrum Vancouveru - což je jeden patník(nic víc tu nemají), a doporučuje mi práci v Cypress mountain- jednom z dějišť Olympiády (nějaké přípravy a během Olympiády uklízení) mělo by to být však za 14 dolarů na hodinu s vyhlídkou možnosti přesčasů, které jsou placeny jeden a půl násobkem - doufám, že to tak opravdu bude... Oba jsme měli čas, tak jsme to vzali stopem do Cypress (zhruba 20 km za Vancouvrem) a všechno jsem si tam dohodl - od čtvrtka tam je bohužel vstup přísně střežen, takže ještě musím počkat než mi vytvoří akreditaci a to prý chvíli trvá...


O městě:

Jak už je možná na západě zvykem jsou tu malé domy a velká auta. Životnost těch domků odhaduji, že bude menší než životnost těch aut. Na trvalou hodnotu si tady moc nehrají. Zajímavé je, že i v centru je mezi výškovými budovami spoustu maličkých rozbitých i spadlých domů a udivuje mě, že při ceně místních nemovitostí to okamžitě někdo nepřestaví. Vancouver rozhodně není čisté město ve stylu alpských a severských zemí Evropy jimž se podobá bohatstvím a horami za městskými branami - čistotou možná i lehce zaostává za Prahou a centrum má jedinou pěší zonu, která je asi sto metrů dlouhá. Ve všech ostatních ulicích se valí jedno auto za druhým a náměstí tu není opravdu jediné. Jediná možnost kam si sednou je odejít do jednoho z parků, které jsou však pár kilometrů z centra.

Olympiádou to tady dost žije, spousta místních jsou dobrovolníci a proto člověka s akreditačkou a světle modrou bundou potkáte na každém rohu - vzhledem k tomu, že asi vypadám jako turista, tak se mě denně zeptá alespoň pět lidí, jestli něco nepotřebuji i když jen tak třeba koukám do výlohy. Minimálně stejný je počet dotazů na peníze od místních bezdomovců. Kdyby se bavili mezi sebou, bylo by to vyrovnané a mě by mohli vynechat...
Olympiáda samozřejmě rozděluje místní lidi na dva znepřátelené tábory, ti chytřejší si na ní dělají byznys, dělají dobrovolníky, jezdí v luxusních autech, kterých pořadatelé mají spoustu k disposici a užívají si být na dva měsíce v životě naprostým centrem světa. Ti hloupější nadávají, že hodiny na odpočítávání olympiády stály miliony dolarů a polepují auta těm prvním nálepkami typu "no Olympics in native stolen country".
Značku olympiády tu má naprosto všechno, snad i toaletní papíry.

Bezdomovci jsou tady velkým problém - údajně jich tu je 20 000 a jsou opravdu všude. Nejsou však tak zašlí jak ti naši, nejsou staří jak ti naši, nejsou opilí jak ti naši - nevím proč jsou bezdomovci. Místní říkají, že důvedem jsou drogy, špatná sociální politika, že je tu draho atd. Na ulici ale vídám žebrat mladé zdravé lidi, kteří jsou ještě jakžtakž slušně oblečení, vedle sebe mají slušný batoh a před sebou čistý klobouk, tak že by spíše lenost? Nebo že by to byl jejich životní styl?


O cenách:

Kanada je údajně třetí nejdražší země na světě a Vancouver je nejdražší město v Kanadě – usmívám se tady nad českými nářky, že mobilní operátoři jsou u nás nejdražší na světě – no sazby tu nemají o tolik vyšší (sms jen za 25 centů=4,50 Kč), ale třeba u paušálu se platí 35 dolarů jako aktivační poplatek, u předplacené karty se platí deset dolarů měsíčně jen za to že ji máte, aniž by jí člověk vůbec používal. A nejlepší ze všeho je to, že se platí i za přijaté hovory a stejně tak si musíte připlatit za extra služby, což je třeba pokud chcete vidět číslo toho, kdo vám volá.

No, telefonovat moc nebudu a k jídlu jsem si koupil osmilibrový pytel rýže a to mi na nějaký pátek snad stačit bude:-)

Karel