Yosemite Valley - opět lezení

Pohled na Yosemite Valley z cesty Serenity Crack - přímo "naproti uprostřed" údolí je Middle Cathedral Rock a po hraně vede cesta East Butress

Po odjezdu ze Seqoie míříme do Yosemit. Do Yosemit se těším, i když nemám parťáka na lezení. V Campu 4 se totiž vždycky někdo najde. Taktika je jasná, vyspat se před vjezdem do NP a ráno jet na sedmou do fronty před kemp. V Campu 4 je to totiž jak na Cimrmany a tedy kdo dřív přijde, ten dřív mele. Ráno však dojíždíme trochu později než jsme chtěli a po hodině čekání zjišťujeme, že jsme asi 20 míst nad kapacitu. Budem muset tedy zase odjet. Vyvěšuji ceduli na nástěnku, že sháním parťáka a jdeme s Kristýnou a Kubou lézt na skalky za kemp. Kristýna s Kubou jsou začátečníci, ale mají odhodlání a vcelku jim to i jde. Odpoledne zkoušíme ještě jinou oblast – Pat and Jack Pinnacle, kde jsou úplně super jednodélkové cesty. Vylézám dokonce jednu odjištěnou stěnovou sportovku, což je v Yosemitech věc nevídaná. Dávám se do řeči s klukama, kteří očividně v Yosemitech pracují a na skály vyrazili po práci a ejhle, nejen že mám parťáka na zítřejší Serenity Crack + Sons of Yesterday, ale bylo nám nabídnuto i přespání u nich na podlaze v Yosemite Village.

První délka Serenity Crack - obtížnost délky 5.10a v nejtěžším po "pin scars"

Vše je pro nás jednodušší, ráno vstáváme v šest a ve čtvrt na sedm už stojíme ve frontě v kempu – je však sobota a přestože jsme ve frontě dvě a čtvrt hodiny před otvíračkou jsme téměř poslední kdo dostává místa. Registrace trvá věčnost a tak už mě v kempu hledá Joel s otázkou kde jsem si to vlastně dali sraz. Balím rychle věci a vyrážíme na skály. Nejdřív k Joelovi, ten mi půjčuje kolo a na kolech míříme k Awhwahnee hotelu nad kterým začíná populární Serenity Crack, 5.10d, 120 m na kterou navazuje krásná Sons of Yesterday, 5.10a, 150 m. V cestě je asi většinu lezecké sezony narváno, uprostřed léta však takový problém kvůli horku není. Navíc když začínáme lézt přesně ve 12:00, máme cestu jenom pro sebe. První délka po obávaných "pin scars" (díry po vytlučených skobách) je jak po schodech, druhá také v pohodě a přichází třetí délka za 5.10d. Obávám se, že bude zas po "pin scars", ale je to nádherná čistá prstová spára, skvěle odjistitelná a navíc v ní prsty drží jak přilepené. Vybíháme tedy nahoru a vrháme se do Sons of Yesterday – systému spár čistou skoro kolmou stěnou. Sice mě šeredně bolí nohy, protože jsem si vzal do spár lezečky co mám na sportovky, ale po čtyřech hodinách od nástupu do Serenity Crack už stojíme na vrcholu a vrháme se na slanění. Po slanění procházíme těsně kolem Awhwahnee hotelu (noc za $500 a výše) zrovna když se chystá večeře a americká smetánka se schází ve večerních šatech do zahradní restaurace. No ve špinavejch šortkách, propocenym nátělníku a lanem přes záda nás tam asi nepustí, tak skočíme do řeky a jedem na kolech zpátky k Joelovi a pak pěšky do kempu.

Joel ve druhé délce Sons of Yesterday

Na další lezení se dohaduji s Andreasem - starším chlápkem z Německa, který tu před 25 lety strávil několik prázdnin a vylezl nějaké ty bigwally. Letos si řekl, že si to zopakuje a odjel na měsíc do Yosemit. Dáváme společně East Butress, 5.9 A0, 330 m na Middle Cathedral Rock - další ze série "Fifty Classic Climbs of America"l Cesta je to vcelku pěkná, i když povětšinou dost lehká, ale je přímo naproti přes údolí od El Capitana. Celý den si tak vychutnáváme krásné výhledy. Jak postupuje slunce postupně do západní stěny El Capa, odhalují se struktury a zářezy, které přes den nejsou vidět a El Cap už rozhodně nevypadá jako hladká stěna. Sice lezeme vcelku rychle, ale slunko také a začíná být pěkná výheň - alespoň jsme v cestě zase sami. Dolézáme do 6. - nejtěžší délky, kde je úsek 5.10c stěnového lezení. V dobrých podmínkách by to asi nebyl problém, ale s prolezenýma lezečkama, které mám navíc pohodlné do spár, na slunku, s batohem na zádech a dvaceti friendy okolo krku to není ideální sportovní lezení a u čtvrtého nýtu už kloužu nezastavitelně dolů a v nouzi se chytám presky. Teď je to tedy opravdu už jen 5.9 A0, chytám se ještě jedné presky a soukám se pod převis, který už není tak záludný. Vyběhnout po Cat Walk na vrchol, najít sestupovou trasu (hledání nám trvalo asi hodinu) a už si to štrádujeme do kempu.

Poslední délka Sons of Yesterday - není to krásná spárka?

Druhá klasická cesta co jsme s Andreasem vylezli byl Central Pillar of Frenzy 5.9,165 m (název je paralelou na alpskou cestu Central Pillar of Freney. Frenzy = šílený/zuřivý). Cesta opět naprosto parádní, v téměř kolmé stěně systémem spár od tenoučké prstovky až po širočiny. Podle průvodce má cesta pět délek a má trvat 4-6 hodin. S Andreasovým 70m lanem spojuji ale první dvě a poslední dvě délky a vylézáme cestu s přehledem za 3 hodiny. Akorát tak končíme v 11:00 když slunko začíná pořádně pražit - tento týden se nám tu totiž oteplilo na 35°C a vítr takřka nefouká.

Výhled na Capa z cesty East Butress na Middle Cathedral Rock

Zítra odjíždíme z údolí zase do Tuolumne Meadows, které projíždíme na cestě na sever do národních parků Yellowstone a Grand Teton a tak se loučím s "údolím". V údolí se mi podařilo vylézt několik místních klasik - sice lehčích, ale všechny stály za to. Jeden bigwall - The South Face na Washington Column a rozhodně jsem si to tu užil. Zítra ještě zkusím vylézt nějaké kratší cesty v sektoru Cookie Cliff, ale resty jako El Capitan nebo Half Dome mi zůstávají na příště. Bohužel nebyli parťáci se kterými bych do těchhle stěn mohl jít a také je fakt, že několikadenní lezení na přímém slunci při 35°C by asi takový požitek ani nebyl. Budu sem tedy "muset" zajet ještě alespoň jednou.

.....................

Na vrcholu cesty East Butress

A takové malé předsevzetí - co vylezu až přijedu příště?

The Nose nebo Salathé Wall

RNWF nebo DNWF of Half Dome

West Face of El Cap

The Rostrum

Astroman

nu, abych začal trénovat:-)